Společenskovědní oddělení - významní
frýdečtí rodáci
Óndra
Łysohorský
Vlastním
jménem Doc. PhDr. Ervín Goj (básník, překladatel, profesor) se narodil 6.
července 1905 jako deváté a nejmladší dítě horníka Josefa Goje a jeho ženy
Aloisie, roz. Palikové ve Frýdku v býv. Pražmově ulici pod poutním
chrámem Navštívení Panny Marie. Rodný dům již nestojí, byl na poč. 80.
let 20. století zbořen v důsledku pozemních úprav.
Łysohorský
studoval ve Frýdku, Místku, Bohumíně a maturoval roku 1924 v Ostravě.
Poté pokračoval ve studiu v Praze na německé univerzitě – obory:
francouzština, němčina, filozofie, srovnávací literatura, dějiny umění.
Doktorát získal v roce 1928. Ještě dva roky studoval češtinu na
Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Půl roku pobýval v Itálii v Římě
a v Paříži na Sorboně.
Usadil
na Slovensku, kde se v roce 1931 oženil s Marii, dcerou známého frýdeckého
stavitele Antonína Bezděka. Působil jako středoškolský profesor na několika
středních školách v Kremnici, Bratislavě, v letech 1935-1936 na něm.
dívčím gymnáziu v Ostravě a opět se vrátil na Slovensko do Trnavy a
Bratislavy.
V srpnu
roku 1939 odešel přes Polsko do tehdejšího Sovětského svazu. Podle úředního
příkazu se musel připojit k čs. vojenské jednotce, vedené gen. L.
Svobodou, se kterou se dostal do internačního tábora. Zde pobyl devět měsíců
než se dostal do Moskvy.
V
letech 1940-1946 přednášel Łysohorský na První státní pedagogické vysoké
škole němčinu a češtinu a také na Vojenské vysoké škole cizích jazyků.
V době evakuace žil v Taškentu. V roce 1946 se vrátil do
osvobozeného Československa - na Slovensko. Působil opět jako profesor na
gymnáziu v Bratislavě, v polovině 50. let se stal vedoucím katedry
jazyků na Komenského univerzitě v Bratislavě. V roce 1960 byl
jmenován docentem, o rok později je penzionován. Zemřel v Bratislavě
19. prosince 1989, jeho urna je uložena v rodinném hrobě na hřbitově
ve Frýdku.
Tvorba
Ó. Łysohorského
Ó.
Łysohorský je tvůrcem laštiny - básnického jazyka, jenž si vytvořil na základě
hornoostravského nářečí, použil však i nářečí opavské, v syntaxi
a ve slovníku zase češtinu, polštinu i slovenštinu. Byl v podstatě
trilingvní autor: tvořil v němčině, češtině a laštině.
První
básnickou sbírku vydal v roce 1933 „Spiewajuco piaść“ (s předmluvou
F. X. Šaldy), o dva roky později „Hłos hrudy“, v roce 1936 ještě
„Wybrane wérše“. Za pobytu v SSSR mu vyšly čtyři básnické sbírky
v ruských překladech (B. Pasternak, M. Cvetajeva. A. Achmatovová apod.):
„Pesň o materi“, „Zemľja moja“, „Pesni o solnce i zemle“, „Stichotvorenija“.
Po válce mu v Československu vyšly tři antologie lašsky: „Aj łašské
řeky płynu do mořa“, slovensky „Brázdou k vesmíru“ a česky
„Jediný pohár“. V roce 1988 byla vydána pod patronací UNESCO
souborná „Lašsko poezyja“, v níž jsou zahrnuty všechny básně v laštině
od roku 1931 do roku 1977.
Větší
ohlas si tvorba Łysohorského získala v zahraničí, jeho básně byly překládány
hlavně do němčiny, angličtiny, francouzštiny, ale také do řečtiny či
norštiny. O tom svědčí počet vydaných básnických sbírek od 60. let 20.
století.
Óndra
Łysohorský byl členem mnoha mezinárodních literárních organizací a společností,
byl nositelem dvou čestných doktorátů za literaturu, v roce 1970 byl
navržen na Nobelovu cenu za literaturu.
Jeho
pozůstalost, která zahrnuje korespondenci, knihy, nábytek z pracovny,
drobné trojrozměrné předměty z domácnosti, spravuje Muzeum Beskyd Frýdek-Místek. V jeho prostorách na frýdeckém zámku je umístěna stálá
expozice Památník Ó. Łysohorského. Je otevřena každý všední den
od 8 do 15 hodin po ohlášení na pokladně muzea.